Ondřej M.

Ondrášek se narodil jako zdravé miminko. V půl roce onemocněl herpetickou meningo-encefalitidou (zánětem mozku). Po víc jak měsíčním pobytu v nemocnici si rodina domů přivezla „ležáčka“ a celý jejich život se náhle změnil. Následkem této smrtelné nemoci trpí Ondra psychomotorickou retardací, sekundární epilepsií, dětským autismem a ADHD, svalovou hypotonií. Ondrášek nemluví, jen vokalizuje, je plně na plenkách, trpí poruchou spánku. Bez opory je schopen ujít pouze cca 80 m a životem ho provází trvalý neklid.

Ondráškovi je deset let, ale mentálně je na úrovni ročního dítěte. Od začátku intenzivně rehabilitovali, jeho stav se výrazně zlepšil. Mezi nejlepší výsledky dosavadní rehabilitace by maminka zařadila skutečnost, že dokázali to, že se Ondřej naučil chodit a vrátil se mu polykací reflex. Nejhorší je, že nedokáže porozumět svým pocitům, neumí s nimi pracovat. Proto se strašně trápí, ubližuje sám sobě.

I když se jeho zdraví už nevrátí, snaží se rodina dělat maximum, aby se jeho kvalita života zlepšovala, aby ho svět kolem sebe zaujal a radoval se. Ondrášek potřebuje kvalitní intenzivní specializované neurorehabilitace, které bohužel stojí velké peníze a na které pojišťovna nepřispívá.